spkv education

Všimli jste si, kolik lidí kolem vás je unavených, ve stresu a cítí se osaměle? Tento problém už dávno není jen "osobní záležitostí". Podle nejnovějších dat se osamělost stala zásadní celospolečenskou výzvou, která vážně ohrožuje jak naše duševní, tak i fyzické zdraví. Odborníci bijí na poplach: chronická osamělost zvyšuje riziko úmrtnosti, demence i kardiovaskulárních chorob, a její dopad na zdraví je srovnatelný s vykouřením 15 cigaret denně! 

Právě na tuto alarmující situaci reagoval náš poslední mezinárodní projekt Cultural offers for well-being (COW) a jeho hlavní závěrečné výstupy Kompendium a Praktickou příručku pro lokální implementaci. 

Publikace vznikly ve spolupráci českých a německých partnerů a dívají se na kulturu zcela novým prizmatem: jako na efektivní a prokazatelný nástroj zdravotní prevence a podpory wellbeingu.

Revoluce v ordinacích: Od pilulky k pletení

Kompendium si klade za cíl popularizovat u nás málo známý, ale ve světě již ověřený koncept: Kultura na předpis (neboli kulturní/sociální předepisování). Průvodce bude užitečným těm, kteří na lokální úrovni jdou za změnou v oblasti prevence a řeší situaci v přímé praxi.

O co jde? Namísto "chemického řešení problémů", které pramení ze sociální izolace a osamělosti, vám může váš lékař nebo sociální pracovník doporučit nezdravotnický postup – aktivitu, která vás vezme “jinam”, propojí s komunitou, zážitky, prožitky a posílí vaši duševní odolnost.

Skrze kulturu a umění jde zde široká škála nabídky: kurz keramiky, sborový zpěv, literární kroužek, společné zahradničení, divadelní soubor, nebo třeba tanec. Klíčové je, že jde o místně dostupnou, uměleckou nebo komunitní aktivitu, která pomáhá cílovým skupinám překonat izolaci. Využít ji mohou senioři, ale i mladí lidi (kteří se dle statistik potýkají s osamělostí stále častěji) nebo marginalizovaní jedinci.

Sociální předepisování je komunitní řešení pro podporu zdraví a wellbeingu. Na základě "biopsychosociálního modelu zdraví a nemoci věnuje pozornost všem oblastem zdraví, včetně fyzického, psychologického a sociálního wellbeingu“ (Scarpetti et al., 2024). Přestože je tato intervence v mnoha regionech stále v počátečních fázích, v současné době 24 zemí po celém světě zavádí tuto postupy do praxe. 

Co říkají data?

Kultura na předpis není žádné "létání v oblacích" pro umělecké duše. Je to přístup založený na datech. Kompendium shrnuje zjištění Světové zdravotnické organizace (WHO) a dalších studií, které jasně prokazují, že:

• Účast na kulturních aktivitách je spojena s vyšší spokojeností se životem, sníženou úzkostí a depresí.
• Kreativní aktivity fungují jako odrazový můstek pro navazování kontaktů, získávání sebedůvěry a poznávání vlastního potenciálu.
• Koncept nabízí ekonomickou návratnost. Zahraniční zkušenosti (zejména z Velké Británie) ukazují, že snížením počtu zbytečných návštěv u praktických lékařů a na pohotovosti se za každou investovanou libru vrací 2 až 8 liber ve formě úspor ve zdravotnictví! Například v Tameside a Glossopu se díky tomuto přístupu snížil počet návštěv u praktických lékařů u pacientů o 42 %.

Problém jménem „meziresortní zeď“

Dokument Kompendium je cenný zejména tím, že detailně srovnává situaci v České republice a Německu. A upozorňuje na klíčový problém u nás: absence meziresortní koordinace.

Přestože Strategie kulturní politiky 2021–2025 hovoří o nutnosti spolupráce resortů, praxe zaostává. Kulturní aktivity, které by mohly fungovat jako prevence, nejsou zahrnuty do smluvních nabídek zdravotních pojišťoven. Chybí systémové propojení Ministerstva kultury, Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí.

Zásadní doporučení zní:

1. Systémové ukotvení: Je nutné začlenit principy sociálního a kulturního předepisování na státní úroveň a vytvořit legislativní a finanční rámec pro jejich provádění.

2. Role "link workerů": Musí vzniknout pozice specializovaných zprostředkovatelů (tzv. link workerů), kteří budou propojeni s ordinacemi praktických lékařů a budou klientům pomáhat najít tu správnou místní aktivitu (např. v německém pilotním projektu funguje takto propojení lékařů s organizací Caritas).

3. Podpora "zdola": Je potřeba cíleně podporovat místní iniciativy – divadla, muzea, knihovny, komunitní centra – aby nabízely programy zaměřené na wellbeing. Kompendium zdůrazňuje, že kulturní nabídka musí být pestrá, od street artu po vyšívání, aby oslovila široké spektrum lidí.

4. Měření dopadu: Je nezbytné začít měřit sociální a ekonomické přínosy kultury a umění, abychom měli pádné argumenty pro politické rozhodování.
    

V Kompendiu jsme předeslali a popsali jasnou vizi: Kultura už nesmí být vnímána jako volitelný, "milý bonus" nebo jen estetický zážitek. Stává se základním pilířem společenské odolnosti. Pojďme na umění, kulturu a kreativitu začít nahlížet jako na jednu z priorit veřejného zdraví – jako na výhodnou investici do zdravější, méně osamělé a odolnější společnosti. Lék na osamělost a stres není daleko – může být v každém místním kulturním centru.

Chcete začít? Zapomeňte na složitou byrokracii. 

Slýcháme o prevenci, ale v praxi ji vidíme málo. Jakkoli v Česku působí několik iniciativ založených na mezisektorové spolupráci (kultura, zdravotnictví, sociální péče, školství), ale v současné době neexistuje žádná formální politika sociálního předepisování v rámci systému zdravotní péče. Prvním projektem, který tento přístup testuje, je pilotní projekt RECETAS financovaný Evropskou unií, který realizuje Centrum dlouhověkosti a dlouhodobé péče při Univerzitě Karlově a Česká alzheimerovská společnost. Projekt navazuje spolupráci mezi koordinátory projektu, praktickými lékaři a dalšími ambulantními specialisty, neziskovými organizacemi, organizacemi domácí péče, projekty specializujícími se na wellbeing seniorů a lidí trpících demencí a organizacemi sociální péče v pražských městských částech.

Musíme se naučit nemocem předcházet a posilovat duševní odolnost. Projektem Cultural offers for well-being (COW) jsme spolu s našimi partnery řekli jasné "ano" komunitním řešením. Vydali praktickou příručku Kultura na předpis: Průvodce pro lokální implementaci, ve které popisujeme, že revoluce ve zdravotnictví a sociální péči může začít přímo ve vaší obci – například s pomocí místního divadla, knihovny nebo komunitního centra.

Není cílem hned vytvářet drahé, jednorázové projekty. Jde o to, využít a propojit to, co už v komunitě funguje. Namísto, nebo vedle, hledání terapie se tak seniorům, mladým v psychické nepohodě nebo lidem ze znevýhodněného prostředí nabídne tvůrčí psaní v knihovně, nízkoprahová dílna v komunitním centru, společné tvoření s místní neziskovkou, účast na kulturní události apod. Klíčové je, že aktivita je dobrovolná, snadno dostupná, nízkoprahová a ukotvená v místě.

6 kroků k úspěchu: Role obcí a tzv. link workerů

Průvodce je určený především pracovníkům obcí, kulturních a sociálních institucí. Zdůrazňuje, že obce a města mají zásadní roli – nemusí být tvůrci obsahu, ale stabilizátory a koordinátory sítě.

Klíčoví aktéři a jejich role:

1. Místní samospráva: Poskytuje prostor, mikrogranty, formální rámec (např. zakotvením v Komunitním plánu) a koordinuje spolupráci napříč odbory (kultury, sociální věci, školství).

2. Kulturní, sociální a vzdělávací sektor: Tvoří nabídku a aktivně zapojuje cílové skupiny.

3. Zdravotnický sektor: Detekuje osamělost a ohrožení a citlivě nabízí možnost zapojení do kulturní aktivity.

4. Úspěch stojí na “link workerovi”.

Nejdůležitější rolí v celém procesu je tzv. link worker (zprostředkovatel). Jde o odborníka, který působí jako uzlový bod – rozumí potřebám cílových skupin, zná místní kulturní nabídku a především propojuje konkrétního člověka s konkrétní aktivitou. Pomáhá účastníkům na jejich cestě, motivuje je a zajišťuje bezpečné prostředí. Tato pozice je klíčová pro udržitelnost celého programu.

6 kroků:

1. Startovací mapa: Zjistěte, co už v obci funguje (kulturní nabídka, sociální služby).

2. Lokální partnerství: Vytvořte malou, motivovanou pracovní skupinu napříč obory/sektory.

3. Struktura: Jasně definujte role, zejména pozici link workera a zajistěte jí ideálně stabilní financování.

4. Realizace intervencí: Adaptujte stávající kulturní programy pro zranitelné skupiny a zapojte cílovou skupinu do spolutvorby.

5. Evaluace a reflexe: Pravidelně sbírejte zpětnou vazbu, nejen od partnerů, ale i od samotných účastníků.

6. Komunikace a udržitelnost: Sdílejte příběhy účastníků a data o dopadu (co se změnilo, jak se zlepšila kvalita života) a ukotvěte program do rozpočtu obce.

Investice, která se vyplatí

Nabízené výstupy ukazují že "kultura na předpis" není jen idealistická vize. Je to funkční nástroj, který pomáhá řešit skutečné problémy, jako je osamělost a izolace, pomocí efektivních a ověřených metod. Pro obce i stát to znamená jediné: investice do místní kultury a kreativity se vrací ve formě zdravější, soudržnější a spokojenější komunity. Je čas přestat s izolovanými projekty a začít budovat síť, která léčí uměním.

Projekt Erasmus+ „Cultural offers for well-being“ začal v lednu 2024 a trval do konce srpna 2025. Do projektu byly zapojeny partnerské organizace v České republice a Německu: ISIS Institut für Soziale Infrastruktur Frankfurt a SPKV Společnost pro kreativitu ve vzdělávání.

Web projektu: https://culture-for-wellbeing.eu/

Autoři: Katarína Kalivodová, Laura Henderson, Michaela Kuříková, Jesper Schulze, Jana Eckert

O konferenci: https://spkv.education/cz/novinky-a-akce/spkv-zorganizovala-v-praze-mezinarodni-setkani-umeni-a-kultura-na-predpis